Ani vlastně nevím kde začít abych vám stihla vylíčit všechny moje letní příhody, ale stalo se toho tolik... Hlavní asi to, že jsem se naučila plavat - no naučila...představte si to tak, že mě chca-nechca strčil páníček do vody a mě vlastně nic jinýho nezbejvalo, ale ani se na něj nezlobim páč plování se mi moooc líbí a téměř celý léto jsem strávila naložená ve vodičce.
Asi týden sme s páníčkama strávili na chaloupce, tam jak je spoustu vodičky, lítaj tam ptáčkové, kterejm kradu spadanou strouhanku z krmítka a vždycky je tam spoustu srandy. Tentokrát se to vážně povedlo, vyrazili jsme na báječnou koupačku k rybníku co vždycky a cestou panička sbírala něco z malejch keříků do hrníčku a potají, když to páníček neviděl, dala mi pár těch výbornejch kuliček, co jim páníkové řikaj borůvky. Ale protože byla pomalá a vždycky jí to děsně trvalo než mi dala další nášup, rozhodla jsem se natrhat jich pár sama. Panička řvala na celej les že vožírám borůvčí a hrozně se s páníčkem smáli, ale byla to teda fakticky mňamka! Jinak zase přijelo spoustu návštěv takže bylo o zábavu postaráno páč občas je to jenom s páníkama fakt nůďo. Taky sem byla účastníkem pánský jízdy, kdy páníček se strejdou Radkem a s *malinovym delírijem* , tak říkali tý ohnivý vodě co si nesli sebou než jí vypili, brázdili lesy kolem chalupy. Dělala jsem že mě vůbec nezajímaj a že hledání hub a veverek je mi mnohem bližší, ale jen si nemyslete, že sem neslyšela jak řešej ty životně důležitý věci jako, žencký, žencký a žencký, ale což, paničce jsem radši nic neřekla páč ona určo s tetou Jitkou probírali to samý ale o chlapech. Každopádně sme udělali spoustu dlooouhejch prímovejch výletů, většina z nich samozřejmě končila u vody a bylo tam báječně.
Taky jsem byla letos prvně pod stanem ! To je takovej velke úkryt kde je zima a k ránu nedejchatelno ale slyšela sem, že sem pašák a zvládla jsem to dobře. No ještě aby taky ne. Moje první stanování proběhlo v kempu Branov, s rodinkou Čermošů, ovšem bez vůdce jejich smečky a neslo se v duchu věčnýho koupání nad jezem, spousty myších nor, pejska co mě chtěl zblajznout ke sváče, party mládenců který nás v noci nenechali vyspat a věčně moje sny o spoustě vody a nekonečném plování rušili výkřiky *sparta voe* (no doteď by mě zajímalo, co to tak asi může bejt, že jim to stálo zato křičet to dlouho do rána). Kdyby ten víkend neskončil tim velkym nárazem cestou zpátky, z kerýho byli páníčkové pěkně přešlý (možná by bylo na místě spíš říct pekelně naštvaný) bylo by to báječný se všim všudy.
No a aby toho nebylo málo tak sme vyrazili pod stan podruhý. Tentokrát trošku dál a na trošku dýl a to do kempu Komorník, kam prej jezděj páníčkové každej rok, takže to vypadá že začnu jezdit s nima když sem tak moc hodná. A to jsem náhodou ráda protože tady se mi taky moc líbilo. Bylo tady spoustu dětí z okolních úkrytů, který si se mnou hráli, honili se, házeli mi klacky do vody, no prostě ráj na zemi. Akorát byla trošku fuška, po ránu přivítat všechny z okolí, co vylejzali ze svejch stanů, a to se ani páníčkům moc nelíbilo, tak mě přivazovali k takovýmu kolíku. Ale stejně jsme většinu času trávili po výletech takže mi to až zas tak moc nevadilo. A hlavně si představte, že vodička, byla jenom pár skoků od našeho stanu, no paráda. Jedno odpoledne celá naše parta (páníčkové, teta Jitka, strejda Radek a jejich mrně Adélka) vyrazila na lodičku a na šlapadlo. Nejdřiv sem se vezla na lodičce, ale moc se mi nedařilo držet balanc a hlavně sem furt někde pobíhala abych dobře viděla což se pádlujícímu páníčkovi moc nepozdávalo, pak když přišla výměna a nechtěli mě vzít sebou na šlapadlo, že prej nejni místo, trošku jsem žgrglala a svůj plácek si nakonec vybojovala na předním pravym plováku, kde jsem důstojně stála a číhala překážky. Když už jsem byla z celýho dne unavená, lehla jsem do pelíšku k ohni, nebo rovnou zalezla do stanu a umokřila páníkům jejich spacáky. Musim říct že už se děsně těšim na další rok.
No a do třetice sme stanovali na chaloupce, páč nás tam bylo hodně a všichni sme se nevešli. ale jen jednu noc, ale ta vám byla studená, že nezbylo než vlézt páníčkovi do spacáku a zahřát se u něj. No eště že je tak hubenej, páč třebas k takový paničce bych se nevešla ani kdybych byla poloviční. Taky to byl prima víkend, všichni zpívali *Někdo má narozeniny...my máme přání jediný.... tahle písníčka se mi stááááááááášně líbí. Vždycky když jí slyšim, tak je všude spoustu jídla, pití a hlavně dárků. A to mi připomíná, že už sem vlastně skoro dospělá, taky jsem měla ty narozeniny, taky jsem dostala dorta a dárky, ale zatim mi je jenom ukázali a schovali, obojek teda nosím páč sem v něm děsná fešanda, kostičky občas dostanu zchroupnout, ale ty hračky pořád nic, Prej mám falešnou březost a nedělalo by to dobrotu. No to sem tedy zvědavá kdy mi je jako chtěj dát. Stejnak je podezřívám že si s nima hrajou sami když spim.
Prostě jsem si léto užila moc moc moc, ať už na chatě, na výletech, pod stanem, v Hostivicích u babičky - čekající na spuštění vody z hadice nebo u Vltavy při venčení s Bárou a spoustou dalších pejsků. Jen mě trochu mrzí, že zatím nepřišli žádný změny. Někdy v půlce léta přišel za paničkou páníček s nějakym dlouhym papírem potištěnym a říkal jí, že nám všem políčil na budoucnost.. Hned jsem si představila velikánskou zahradu se spoustou výběhu, velikej barák, kde bych měla svoje celý patro a v něm čtyři pelíšky, aspoň dva parťáky na zahradě, co by si se mnou hráli, soukromej bazének kde bych se mohla koupat kdykoliv bych chtěla a spoustu dalších věcí, ale už je konec léta a pořád nic. Tak se bojim, že halt páníček políčil nějak špatně . . .
Náhledy fotografií ze složky letní řádění